Obsah:
Editorial
Restaurování zámeckého skleníku v Lednici
Abstrakt
Úvod
Konstrukce skleníku
Výtápění a větrání
Závěr
Literatura
Anotace:
V tomto čísle Zpravodaje STOP pokračujeme ve zveřejňování informací o zdařilých projektech záchrany významných historických objektů. Třetí číslo letošního ročníku je věnováno skleníku zámku Lednice na jižní Moravě, součásti komplexu, který byl zařazen na seznam významných památek UNESCO.
Skleník pochází z poloviny 19. století a ve své době patřil mezi největší v Evropě. Dlouhodobé vystavení velice „drsným“ podmínkám vyvolalo postupnou korozi většiny konstrukčních materiálů skleníku – železných prvků, skla, kamenného soklu i podlah včetně topného systému. Při poslední rozsáhlé rekonstrukci v roce 1939 byly sice některé závady odstraněny, avšak ani tehdy ani při pozdějších dílčích opravách nebyly zásahy dostatečně účinné a navíc z dnešního pohledu nerespektovaly jeho památkovou hodnotu tak, jak ji chápeme a uznáváme dnes.
Při přípravě obnovy objektu, jako je tento, stojí vždy technologové, projektanti i památkáři před velice složitou otázkou: do jaké míry respektovat původní materiály a technologie a v jaké míře navrhnout a použít hmoty, konstrukční prvky i pracovní postupy současné, které v době vzniku nebyly známé, avšak jejichž použití může významným způsobem zkvalitnit současný zásah, prodloužit jeho životnost a tím omezit budoucí opravy. Na jedné straně bývá doporučováno či dokonce vyžadováno zcela se podřídit historické situaci. Zrezavělé železo má být nahrazeno opět korodující ocelí, a to i tam, kde se jedná o konstrukční prvky, jejichž poškození ohrožuje samu podstatu objektu. Bývají vyžadovány původní „vápenné technologie“ ve zjednodušené představě, že historická vápna bývala stejně „čistá“, tedy bez přírodních hydraulických příměsí, jako vápna dnes u nás vyráběná. Na druhou stranu bývá při rozsáhlejších rekonstrukcích často měněn přirozený větrací systém za nucenou „klimatizaci“, prostory, kde nikdy nebylo vytápění, jsou pro zvýšení komfortu návštěvníků či uživatelů intenzivně vytápěny (nejlépe podlahovým topením), místnosti (především pod úrovní terénu), mající svou zvýšenou, avšak rovnovážnou vlhkost, s níž bylo při jejich využití počítáno, bývají vysoušeny, aby mohly sloužit jako společenské místnosti, jako archivy apod.
Obě tyto krajnosti jsou škodlivé a téměř jistě vedou ke zhoršení stavu památky, k větší frekvenci oprav, k nutnosti závažnějších zásahů, majících za následek rozsáhlé úbytky původní hmoty památky. Hledání přijatelného a užitečného kompromisu je daleko složitější a pracnější, náročnější na komunikaci mezi jednotlivými profesemi včetně investora, však jeho výsledek je vůči památce většinou šetrnější, ohleduplnější.
Domníváme se, že právě skleník v Lednici je toho příkladem, jak dokládá cena Asociace architektů GRAND PRIX 2003, kterou byl tento projekt oceněn. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 20 Zpravodaj STOP je vydán za podpory Ministerstva kultury České republiky |
