Obsah:
Editorial
Typy lepidel pro památkovou péči
Historická a současná lepidla pro spojování skla
Možnosti lepení kamene
Osazení sochy P. Marie na Mariánském sloupu v Litomyšli
Lepení a izolace kamenné kašny epoxidovou pryskyřicí
Lepidla v textilní restaurátorské práci Anotace:
Toto číslo svými příspěvky navazuje na předcházející číslo Zpravodaje STOP, svazek 12, č. 2 a je rovněž věnované použití lepidel v památkové péči, především praxi při lepení památkových objektů.
V úvodním článku jsou shrnuty základní typy adheziv využívaných při lepení materiálů památkových objektů, další příspěvky uvádějí zkušenosti s použitím lepidel nebo tmelů u konkrétních typů materiálů – textilu, skla a kamene. (Část těchto textů zazněla také na semináři pořádaném společností STOP počátkem letošního roku).
Lepení je jedním ze základních kroků konzervátorského či restaurátorské zásahu – krokem, který často rozhoduje o vzhledu či dokonce další existenci daného předmětu. Někde je rozhodnou vlastností lepidla pevnost či těsnost spoje, jinde je podstatný důraz kladen spíše na reverzibilitu lepeného spojení. Tím se také mohou lišit požadavky na výběr vhodného adheziva. U některých lepidel se traduje, že jsou dobře odstranitelná, přestože jejich chemická podstata opětné rozpuštění vytvrdlého lepidla vylučuje. Důkladné a pečlivé ověření odstranitelnosti navrhovaného lepidla z lepeného materiálu je proto v každém případě na místě.
Stále častěji se v praxi setkáváme s potřebou „rekonzervace“ – tedy opravy dřívějšího zásahu. Zvláště častá je tato potřeba u uměleckořemeslných sbírkových předmětů, které byly v minulosti „restaurovány“ amatérsky, bez potřebných technologických znalostí a zkušeností. Právě v takových případech je rozebrání lepeného spoje spolu s možností úplného odstranění lepidla bez poškození lepeného materiálu, (což nemusí nutně ve všech případech platit současně), velice významné. Protože v minulosti byla používána široká škála lepidel vyráběných původně pro nejrůznější účely, obdobně široké znalosti a zkušenosti jsou třeba pro úspěšné zvládnutí jejich odstranění. Druhým předpokladem úspěšné „opravy“ staršího lepení je znalost konkrétního, dříve použitého adheziva, která by měla vycházet z předchozího technologického průzkumu objektu. V každém případě odstraňování starších lepidel, především reaktivních typů, sebou nese i riziko vážného poškození lepeného materiálu, které je třeba pečlivou přípravou v maximální míře omezit. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 36 Zpravodaj STOP je vydán za podpory Ministerstva kultury České republiky |
