Obsah:
Editorial
Restaurování halštatského koflíku s uchem
Restaurování historických kachlových kamen
Restaurování tuhovaných nádob
Restaurování slezskoplatěnické keramiky
Zásady restaurování slinuté keramiky
Rekonstrukce čínské porcelánové mističky ze 16. století
Rekonzervace porcelánové konvice
Restaurování porcelánové figurální plastiky od Dominika Aulíčka
Restaurování džbánu z tvrdé kameniny
Restaurování souboru novobarokních sošek biscuit zn. SÉVRES Anotace:
Tématu pórovité a slinuté keramiky jsou věnovány dvě čísla Zpravodaje STOP.
I. část vydaná ve čtvrtém čísle loňského roku se zabývala především základními informacemi o výběru surovin, struktuře keramiky, způsobu zpracování a jejich vztahu k vlastnostem výsledné pálené hmoty.
Ve II. části vydávané v tomto 1. čísle letošního ročníku jsou uvedeny vedle přehledu zásad restaurování slinuté keramiky především příspěvky popisující konzervování či restaurování konkrétních keramických objektů.
V případě keramiky, snad více než u jiných historicky či umělecky cenných objektů, lze zřetelně rozlišit konzervační a restaurátorské způsoby práce. Zatímco u archeologických nálezů převládají konzervační metody, charakterizované především čistěním, lepením, případně doplněním zpravidla neutrálními doplňky, u uměleckých nebo uměleckořemeslných artefaktů jsou obvykle chybějící či silně poškozené části doplňovány a retušovány tak, aby nová hmota byla pro pozorovatele co možná nejméně zřetelná (nápadná). Estetické působení doplňků a retuší v těchto případech převažuje.
Publikované příspěvky dokládají, že kvalifikovaný zásah na keramických objektech vyžaduje předchozí průzkum stavu, často rozšířený o průzkum chemicko-technologický. Kromě řemeslné zručnosti jsou pro úspěšný výsledek konzervace či restaurování nezbytné i základní znalosti chemie, a to jak z oblasti vlastní keramiky, tak i např. z oblasti polymerů. Dnes konzervátor nebo restaurátor keramiky již obvykle nevystačí s klasickou sádrou. Běžněse pro lepení a tmelení používají kompozitní materiály, jejichž hlavní pojivou složkou jsou vysokomolekulární látky. A právě znalost jejich chování, možností modifikace, rozpouštění nebo ředění, ale i odstranitelnosti jsou pro konzervátorskou praxi velice důležité. I tento fakt je z příspěvků zřetelný. Autoři i editoři věří, že příspěvky otištěné v tomto čísle Zpravodaje mohou být dobrou pomocí při hledání vhodných postupů i v dalších konkrétních případech záchrany nebo obnovy keramických památek.
Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 67 Zpravodaj STOP je vydán za podpory Ministerstva kultury České republiky |
