Obsah:
Editorial
K tématu
Publikace STOP o ochraně dřeva
Příčiny poškození dřeva
Prostředky na ochranu dřeva proti bionapadení a ohni
Povětrnostní stárnutí dřeva a jeho ochrana lazurovacími nátěry
Dřevěná šindelová krytina
Použití vakuové impregnace v obalu z plastu
Dezinsekce dřevěných objektů plynováním
Rozhovor s Martou Lžičařovou, Qualichem, s.r.o.
Vybraná literatura
Anotace:
Vedle kamene a kovů (především bronzu a železa) patří dřevo k materiálům, které se člověk naučil využívat nejdříve. Svojí dostupností i některými vynikajícími vlastnostmi pro něho představovalo velice užitečný materiál. Opominout nelze ani, řečeno dnešním jazykem, „obnovitelnost“ dřeva, byť v intervalech často delších než je jeden lidský život. Zpočátku byly využívány volně („divoce“) rostoucí dřeviny, postupem času se však člověk naučil pěstovat stromy a zakládat lesní porosty (vzhledem k rychlosti růstu pěstovaných stromů ne pro sebe, ale pro další generaci) a tím získával materiál vhodný jak pro stavbu obydlí či dopravních prostředků (pro dopravu po souši i po vodě), tak pro výrobu zbraní, nástrojů, nábytku a v neposlední řadě i materiál výtvarný. Podstatný význam mělo dřevo i jako palivo (gurmáni oceňují především význam některých dřev při uzení), či pro výrobu dřevěného uhlí, později i jako cenná chemická surovina (výroba celulózy, papíru atd.).
Rozšíření jednotlivých druhů dřeva záviselo především na jeho dostupnosti v dané lokalitě. Je zřejmé, že využívání cedrového či olivového dřeva je možno očekávat spíše ve středomoří než ve Skandinávii, s ebenem se setkáme především na africkém kontinentě apod. Vedle řady velice významných vlastností má dřevo jako organický materiál i některá omezení. Především v nepříznivých podmínkách snadno podléhá biologickému napadení houbami, hmyzem i dalšími živými organismy. Je také hořlavé a to bylo jednou z příčin rozsáhlých požárů lesních porostů i lidských sídlišť. Hořlavosti stromů bylo na druhé straně využíváno při získávání zemědělské půdy vypalováním – žďářením.
Člověk omezenou životnost dřeva postupně poznal a snažil se ji prodloužit. Pro uchovávání dřevěných předmětů vybíral prostory, které podle dostupných možností alespoň částečně zajišťovaly vhodné mikroklima. Zkušenost mu ukázala, že odolnost stárnutí není u všech dřev stejná, poznal rozdíly mezi listnatým a jehličnatým dřevem, životnost dřevěných konstrukcí se pokoušel prodlužovat – např. nátěry dobytčí krví či žlučí, olejem apod.
Tak se nám dodnes zachovalo mnoho dřevěných artefaktů – počínaje archeologickými nálezy, přes dřevěné plastiky, nábytek a nástroje až po roubené chalupy nebo hrázděné stavby. Všude tam je však dřevo vystaveno neustálému nebezpečí poškození až totální destrukce. A je na příslušných odbornících – vlastnících či správcích, konzervátorech, restaurátorech, technolozích – aby hledali způsoby, jak dřevo chránit. Že to není vždycky snadné, víme z praxe. Chybějící znalosti těch nejzákladnějších pravidel, jak s dřevěnými předměty zacházet, jsou důvodem řady zbytečných poškození velice vzácných předmětů vyvolaných např. neuvážených přemístěním z vlhkého prostředí do suchého depozitáře nebo dílny.
Rádi bychom, aby toto číslo Zpravodaje STOP pomohlo těm, kteří se o ochraně dřeva a jeho vlastnostech chtějí dozvědět více. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 44 |
