Obsah:
Editorial
Vápno
Použití vápna při opravách historických budov
K používání vápna při opravě stavebních památek
Uplatnění vápna při obnově fasád zámku v Jaroměřicích
Vápenné nátěry jako ochrana kamene
Rozdíly mezi vzdušnými a hydraulickými pojivy
Je na čase rehabilitovat vápno
Význam složení omítek v památkové péči
Přírodní přísady do vápenných malt
Památková praxe a úloha tradiční technologie
Rozhovor s Miroslavem Kolářem, Erich Slupetzky, spol. s r.o.
Anotace:
Vápno – v péči o stavební památky jeden z nejvíce ceněných materiálů na straně jedné a stejně intenzivně zatracované na straně druhé. Tradice jeho používání sahá daleko do historie. Tak daleko, že dnes dokážeme pouze obtížně s dostatečnou přesností určit, jak, případně v příměsi s čím, bylo v tom kterém případě používáno. Velice často se setkáváme s tvrzením, že se dodnes zachovaly vápenné omítky, zdící malty či štuky z doby baroka, renesance, gotiky nebo dokonce ještě starší. Bývá to předkládáno jako důkaz trvanlivosti vápenných směsí i jako doklad řemeslného mistrovství starých zedníků a stavitelů. Bohužel, exaktní posouzení složení daných hmot většinou chybí, stejně tak jako znalosti způsobu zpracování i charakteru okolních podmínek, kterým byl daný materiál vystaven, a v některých případech dokonce i přesné datování materiálu. Nutno konstatovat, že bez těchto údajů mohou ony zachovalé vápenné hmoty sloužit jako důkaz trvanlivosti pouze velmi omezeně. Navíc je velice pravděpodobné, že to, co se zachovalo, je pouze zlomek postupně existujících omítek, malt či štuků, že podstatně větší část těchto hmot během doby zanikla – pravděpodobně i zásluhou některých„slabin“ základního pojiva – vápna – nebo technologie přípravy.
Z historických záznamů je zřejmé, že vlastnosti vápna byly velice často modifikovány dalšími přísadami, které zlepšovaly zpracovatelnost vápenných směsí, ale především jejich odolnost povětrnosti (a nejsou to jen ona natvrdo vařená vejce v maltě Karlova mostu podle Jiráskových Starých pověstí českých). Ani v minulosti nebyla vápenná omítka odolnější působení oxidu uhličitého a vody než je dnes, i v minulosti byly v ovzduší látky (i když zpravidla v menším množství než dnes), které zkracovaly životnost materiálů s vápnem jako základní pojivou složkou. Bohužel, dnes často pouze tápeme, jaké že bylo složení oněch starých omítek a malt, které přečkaly věky. Ani analytická chemie není po tolika letech schopna přesně určit jaká organická či anorganická aditiva a v jakém množství byla tehdy použita. Nedostatek konkrétních informací v této oblasti se plně projevilo, když jsme se snažili získat co nejpřesnější znalosti o používání tvarohu (kaseinu), fermeže apod. jako přísad do vápenných malt pro náš experiment na Křivoklátě. A potřebovali jsme pouze znát kolik fermeže či tvarohu a v jakém okamžiku přípravy je vhodné do malty přidat, aby výsledek odpovídal historickému použití daného aditiva. I odborná literatura byla na tyto informace velice skoupá.
Přes uvedené potíže i přes zcela prokazatelnou citlivost vápenných malt, omítek a nátěrů vůči povětrnosti a vzdušným polutantům je třeba snahu o používání vápenných pojiv respektovat. Vápno ke stavebním památkám neodmyslitelně patří a některé jeho vlastnosti jsou pouze obtížně nahraditelné jinými materiály. Je však třeba studovat možnosti, jak právě tyto ceněné vlastnosti vápenných malt, omítek či nátěrů zachovat a přitom potlačit jejich „slabiny“. Jak již bylo řečeno, historické údaje svědčí o tom, že zkušení stavitelé pracující na významnějších objektech, používali pouze výjimečně vápno čisté – bez dalších příměsí – organických či anorganických. Ze zkušenosti velice brzy poznali užitečnost modifikace zpracovatelských vlastností i trvanlivosti vápenných hmot. Hledejme tedy i my možnosti, jak upravit odolnost, či některou další z vlastností směsí s vápnem. Studujme vliv historických i nových průmyslově vyráběných přísad na vlastnosti vápenných malt či nátěrů a sdělujme si konkrétní zkušenosti z jednotlivých aplikací (včetně negativních). Není to vždy jednoduchý úkol, o to více úsilí je mu třeba věnovat. Věříme, že toto číslo Zpravodaje může zmíněné snaze pomoci. Kromě prací členů STOP obsahuje i zkušenosti s vápnem a názory na jeho používání, o které jsme požádali naše kolegy – odborníky památkáře, projektanty i „zástupce investorů“. Za to, že si našli čas, příspěvek napsali a tak nesou „kůži na trh“, jim patří náš dík. Autor anotace: Petr Kotlík, předseda STOP Počet stran: 50 |
