Autor: Eva Šimůnková, Tatjana Bayerová Obsah:
Předmluva
Historie použití pigmentů v umělecké tvorbě
Zkoumání pigmentů polarizačním mikroskopem
Zásady odběru vzorků pro identifikaci
Zpracování vzorků pro optickou mikroskopii
Přehled pigmentů a barviv
Přehled mikrochemických důkazů Seznam literatury
Rejstřík názvů pigmentů Anotace:
Text, který vychází z učebního textu pro studenty VŠCHT Praha, vydaného r. 1993, podává informace o anorganických pigmentech a některých organických pigmentech a barvivech a metodách jejich identifikace pomocí polarizačního mikroskopu a vybraných mikrochemických důkazů. Shromážděné informace byly vybrány tak, aby byly užitečné pro všechny, kteří se zajímají o průzkum památek, a to zejména závěsných obrazů, nástěnných maleb, polychromovaných plastik, iluminací rukopisů na papíře a pergamenu i maleb na textilu. Vzhledem k tomu, že od prvního vydání této publikace uplynulo už několik let, v průběhu kterých přibyla řada nových informací, je toto vydání rozšířené o nové poznatky. Některé údaje, zejména týkající se výskytu, resp. používání, některých pigmentů, jsou v porovnání s výše zmíněnou publikací na základě nových zjištění pozměněny.
Hlavní náplní je systematický výčet většiny pigmentů a několika významných typů organických barviv, používaných v umělecké tvorbě. Statě o jednotlivých pigmentech obsahují větší či menší množství informací v závislosti na jejich dostupnosti a na důležitosti pigmentu. Velký důraz byl kladen zvláště na tzv. „staromistrovské pigmenty“, jako jsou olovnatá běloba, olovnato-cíničitá žluť, rumělka, azurit, smalt, ultramarín, malachit, měděnka a z organických barviv karmín, mořena a indigo. O těchto pigmentech a barvivech existuje také nejvíce údajů v literatuře, zaměřené na materiály pro uměleckou tvorbu. Statě o jednotlivých pigmentech a barvivech obsahují informace o názvosloví, chemickém složení, metodách přípravy, historii použití, nejdůležitějších vlastnostech a metodách identifikace pomocí optické mikroskopie a mikrochemických důkazů. Existují samozřejmě i další způsoby identifikace, založené na instrumentálních analýzách – RTG difrakce, RTG fluorescenční analýza, emisní spektrální analýza, rastrovací elektronový mikroskop s analyzátorem, infračervená spektroskopie a pod. Tyto metody jsou už dnes sice široce využívané, jsou ale vázány na náročné přístrojové vybavení, které není obvyklé v běžných laboratořích muzeí a galerií. Proto se text omezuje jen na popsání těch metod, které jsou dostupné bez náročného instrumentálního vybavení.
Pro úplnost je na konci každé kapitoly o pigmentech uvedený stručný přehled dalších pigmentů, které nenašly širší uplatnění v umělecké praxi.
Text dále obsahuje několik kratších kapitol, které podávají přehled o historii použití pigmentů a stručný popis metod zkoumání pigmentů polarizačním mikroskopem, zaměřený zejména na vysvětlení pojmů, používaných v textu o jednotlivých pigmentech. Analytické výsledky a jejich správná interpretace jsou významně závislé na způsobu odběru vzorku, proto je zařazena samostatná kapitola, která se problematikou odběru a následné přípravy vzorků pro polarizační mikroskopii zabývá. Obsahem poslední kapitoly je seznam použité literatury, řazený abecedně podle jmen autorů.
Autorky Počet stran: 129 |
